GDPR

Kamerové systémy a Legislativa

Kamerové systémy – v současné době poměrně hodně rozšířený a zřejmě i jeden z nejúčinnějších způsobů ochrany majetku a bezpečnosti osob… Všechna „pro“ ale mají i svá „proti“… subjekt, který se rozhodne provést v prostorách své provozovny instalaci kamerového systému, nejčastěji prostřednictvím CCTV kamer (Closed Circuit Television), je vystaven řadě povinností, uložených mu ze strany české legislativy. Povinnosti provozovatelů kamerových systému jsou v prvé řadě upraveny zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění (dále také jen „zákon“) s tím, že k podrobnostem ohledně kamerových systémů vydal Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“), pověřený sledováním „zákonnosti“ instalace kamerových systémů, řadu rozhodnutí a stanovisek.

 

Pod pojmem „kamerový systém“ si je třeba představit automaticky provozovaný stálý technický systém, který je schopen pořizovat a uchovávat obrazové, zvukové či jiné záznamy z míst, která jsou kamerami sledována. Subjekt, který se pro instalaci kamerového systému rozhodne, by měl mít v prvé řadě ujasněnu otázku, zda si pořídí kamerový systém se záznamem či pouze systém fungující na bázi on-line monitoringu, tedy bez záznamu. Právě ono slovo „záznam“ má pro aplikaci zákona o ochraně osobních údajů klíčový význam.

Pokud se tak příslušná osoba rozhodne ve své provozovně pro instalaci kamerového systému bez záznamu, nedopadají na ni ustanovení zákona o ochraně osobních údajů. Není tak povinna svůj kamerový systém u Úřadu registrovat a instalace tohoto typu systému je po administrativní stránce jednodušší. Je však třeba mít na paměti, že i on-line monitoring musí respektovat právo sledovaných osob na respektování soukromého a rodinného života, jakož i tolik diskutovanou ochranu osobnosti, jak jsou tyto upraveny v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listině základních práv a svobod, jakož i občanském zákoníku. Z toho důvodu tak doporučujeme, aby osoby pohybující se v prostoru snímaném kamerami byly o existenci kamerového systému přesto informovány, např. informační cedulí ve znění „prostor je sledován kamerovým systémem“ umístěné na viditelném místě.

O něco složitější je situace v případě, kdy příslušný subjekt rozhodne chránit např. své zaměstnance, spolupracovníky či majetek tím, že uvnitř svých provozoven – v některých případech i mimo ně – instaluje kamerové systémy se záznamem. Provozování takového systému je již považováno za zpracování osobních údajů podléhajících režimu zákona o ochraně osobních údajů, jelikož účelem pořizovaných záznamů je jejich případné využití k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním – typicky odhalování krádeží. Záznamy pořízené kamerami – ať již obrazové, zvukové či kombinované – se dle zákona o ochraně osobních údajů považují za „osobní údaj“ tehdy, pokud na základě takto pořízeného záznamu lze konkrétní osobu přímo či nepřímo identifikovat. Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud na snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky (zejména obličej) a na základě spojení těchto znaků s dalšími případnými znaky je možná plná identifikace osoby. Dle názoru Úřadu publikovaným na svých webových stránkách je evidentní, že např. u hotelu jde o prostředí, v němž se pravidelné pohybují osoby…a je tak nepochybné, že prostřednictvím kamer dochází ke shromažďování informací … Na kamerový systém je nutné přitom pohlížet jako na celek, a tedy kterákoli z kamer, ať již stacionární či mobilní, musí být instalována a „zacílena“ tak, aby vyhověla podmínkám zákona.

Je tak třeba mít na paměti, že:

  1. Kamerové sledování nesmí nadměrně zasahovat do soukromí osob. Kamerový systém by tímto měl být užit jako poslední možnost ochrany osob či majetku a jeho zřizovatel, resp. provozovatel by měl důsledně zvážit umístění jednotlivých kamer systému. Úřad v jednom ze svých rozhodnutí mj. shledal, že monitorování přilehlého chodníku včetně sousední vozovky nelze považovat dle zákona za nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce.
  2. Dostatečně specifikovat sledovaný účel užití kamerového systému. Takovým účelem jsou důležité, právem chráněné zájmy společnosti, nejčastěji např. ochrana majetku před krádeží. Ze soudní judikatury (např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 11 Ca 298/2008 – 47) však vyplývá, že při střetu dvou zájmů (tedy zájmu na ochraně majetku a zájmu na ochraně soukromí) je nutné větší váhu přiznat zájmu na ochranu soukromí jako jednomu ze základních lidských práv… vždy však závisí na okolnostech jednotlivého případu, účelu instalace kamerového systému, prostředí, v němž je kamerový systém nainstalován apod.
  3. Pečlivě uvážit lhůtu potřebnou pro uchovávání záznamů z kamerového systému. Zákon pouze stanoví, že se jedná o dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Ve výsledku tak závisí na posouzení Úřadu, zda subjektem zamýšlená doba archivace je či není dobou zákonu přiměřenou. Úřad na svých webových stránkách např. uvádí, že pro zamezení protiprávních jednání v hotelu (zřejmě krádežím a dalším deliktům) se doba 7 dnů pro uchování takto citlivých osobních údajů jeví jako zcela neúměrná stanovenému účelu a nikoli bezvýznamně zvyšuje nebezpečí zneužití uchovávaných dat. Délku uchování záznamů tímto musí provozovatel náležitě odůvodnit a před Úřadem následně „obhájit“, aby prokázal, že právě jím navrhovaná doba archivace je tou dobou nezbytnou k účelu zpracování kamerových záznamů.
  4. Subjekt musí osoby o užití kamerového systému vhodným způsobem informovat – a to např. nápisem umístěným v monitorované místnosti. Tuto informační povinnost má subjekt rovněž vůči svému personálu – často se s touto informační povinností setkáváme jak v pracovních smlouvách samotných, tak v interních směrnicích. Tato povinnost pro zaměstnavatele vyplývá přímo z ustanovení §316 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění.
  5. Krom výše uvedeného jsou subjekty povinny zajistit ochranu snímacích zařízení a jiných s tím souvisejících zařízení – jde především o prostory, kde se nacházejí záznamová zařízení. Snímací zařízení, jakož i přenosové cesty a datové nosiče je zapotřebí ochránit před neoprávněným nebo nahodilým přístupem, změnou, zničení či ztrátou nebo jiným neoprávněným zpracováním.
  6. Pro ochranu práv subjektu údajů – tedy snímaných osob – jsou provozovatelé kamerových systémů povinni dále zajistit  garanci práv subjektu údaje přiznaným mu zákonem o ochraně osobních údajů. Každá osoba, která byla kamerovým systémem zachycena, má tak např. přístup ke zpracovávaným datům, může podat námitky proti jejich zpracování apod.
  7. Poslední, bezpodmínečnou podmínkou pro provozování kamerových systémů se záznamem, je jejich registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Z výše uvedeného vyplývá jediný závěr – kamerové systémy mohou být svým provozovatelům bezesporu dobrým sluhou…často však mohou být zároveň i zlým pánem…Při jejich instalaci a následném zprovoznění je zapotřebí dbát příslušných ustanovení zákona o ochraně osobních údajů, jakož i přihlížet k právním názorům a stanoviskům Úřadu pro ochranu osobních údajů, publikovaných na webových stránkách úřadu.

 

Bezpečnostní kamery a GDPR – kdy je snímání kamerou zákonné a kdy nezákonné

Žijeme v době, kdy není ničím neobvyklým vidět na budovách bezpečnostní kamery. Majitelé je nainstalovali proto, aby chránili svůj majetek nebo zdraví osob v monitorovaných prostorách. S přibývajícími bezpečnostními kamerami nacházejícími se v budovách či exteriérech se však natíská otázka, zda se snímáním kamer neporušuje zákon, nebo něčí práva.

Většina z nás se už setkala se zkratkou GDPR. Co vlastně znamená? Je to Nařízení Evropské unie upravující ochranu osobních údajů. Ukládá nám povinnost zacházet s osobními údaji zákonně, chránící soukromí fyzických osob.

 

 

 

Kdy snímáním bezpečnostní kamery neporušujeme zákon – GDPR, a kdy naopak porušujeme?

 

  • Vlastník bezpečnostní kamery je oprávněn pořizovat záznam týkající se jeho soukromého nebo rodinného života. Jedná se o monitorování neveřejných prostorů, do kterých nelze vstoupit bez pozvání vlastníka (vlastní domácnost). Rovněž je oprávněn pořídit domácí video například na dovolené, pokud ho chce použít pro osobní potřeby. Nejedená se tedy o monitorování za účelem podnikatelské nebo komerční činnosti.
  • Provozovatel kamerového systému neporušuje GDPR ani v případě, že mu bylo pořízení kamerového záznamu uloženo jako zákonná povinnost. Je to například v případě bank, které mají povinnost zajistit kvalitní záznam, rozlišující osoby.
  • Monitorování kamerovým systémem mají povolena i města a obce, které pomocí tohoto nástroje sledují veřejný zájem – zajišťují pořádek.
  • Dalším povoleným případem je když má provozovatel oprávněný zájem monitorovat kamerovým systémem. Je to v případech, kdy se stala skutečná situace nebo nebezpečí v minulosti, jako například pokus o vloupání do provozovny, pokus o krádež, obava o zničení majetku cizím zaviněním či jiné podobné situace. Nemusí jít o osobní zkušenost, může se tak stát iv případě, že k takové činnosti došlo v nedalekých provozovnách a pod. V některých případech se monitorování kamerami bere jako samozřejmost. Například v případě zlatnictví nebo čerpací stanice, které se často staví terčem protiprávních jednání.
  • Zaměstnavatel má právo instalovat kamerové systémy a monitorovat zaměstnance za účelem dodržování bezpečnostních norem nebo zaměstnavatelem stanovených pravidel. Avšak zaměstnavatel nesmí zároveň narušit soukromí zaměstnanců, kteří mají ze zákoníku práce právo na ochranu soukromí a ochrany osobních údajů. V praxi to znamená, že zaměstnavatel je povinen projednat monitorování zaměstnanců se zástupci zaměstnanců, musí zaměstnance informovat o provozování kamerového systému. Kamerový systém může být nainstalován na místě výkonu práce nebo v místě provozu, ale ne na místě, kde by mohlo dojít k narušení soukromí (jako například toalety).

 

Nastávají však i situace, kdy způsob použití bezpečnostní kamery porušuje GDPR. Děje se to v případech, kdy majitel namontuje kameru na místo, kde kamera nesnímá výlučně jeho soukromé prostory. Může se jednat například o částečné snímání sousedova dvora nebo zahrady, případně snímání ulice. Na toto samozřejmě vlastník kamery právo nemá. Pokud je vlastník kamery osloven se žádostí o ukončení monitorování prostor, které patří jiné osobě, nebo jsou veřejné, a přes žádost kameru neodstraní, respektive neposune tak, aby nesnímala cizí/veřejné prostory, může se daná osoba, jejíž soukromí je narušeno, obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů a zahájit proti vlastníkovi kamery řízení.

Jak je tomu v případě, kdy si osoba namontuje bezpečnostní kameru pro chodbu v obytném domě? Má na to právo? Zákon o vlastnictví bytů a nebytových prostor povoluje rozhodovat nadpoloviční většinu vlastníků bytů o věcech týkajících se společných prostorů. Na základě tohoto zákona by mohl mít právo umístit tuto kameru snímající chodbu v obytném domě, pokud by měl povolení nadpoloviční většiny. V tomto případě je však třeba brát v úvahu i Občanský zákoník, podle kterého musí s pořízením kamerového záznamu souhlasit každý. Může zde totiž dojít k porušení soukromí. V tomto případě je pravděpodobné, že by v případě soudu táhl za kratší konec majitel kamery. Vlastník kamery by ji pravděpodobně musel odstranit. V tomto případě je dobrou volbou namontování kamerové atrapy, která může potencionálního zloděje nebo škůdce odstrašit, a zároveň neporušuje něčí právo na soukromí.

 

GDPR a kamerové systémy

Mnoho firem, společností a institucí zavádí ve svých provozovnách bezpečnostní kamerové systémy. Pohled na monitorování z hlediska ochrany osobních údajů závisí na účelu monitorování. Hlavním účelem monitorování ve firmách je většinou bezpečnost zaměstnanců při práci nebo ochrana objektu před neoprávněným vstupem nebo odcizením majetku.

Monitorování zaměstnanců

Zaměstnavatel má právo instalovat kamerové systémy a monitorovat zaměstnance za účelem dodržování bezpečnostních norem nebo zaměstnavatelem stanovených pravidel. Avšak zaměstnavatel nesmí zároveň narušit soukromí zaměstnanců, kteří mají ze zákoníku práce právo na ochranu soukromí a ochranu osobních údajů.

Co se pracovnoprávního vztahu týká, základným ustanovením je § 316 Zákona č. 262/2006 Sb., zákonník páce, v platném znění. 

Zde je nutno spomenout, že dikce prvního a druhého odstavce jsou ve vzájemném střetu. První odstavec ukládá zaměstnancům zákaz užívání výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele pro osobní potřebu bez jeho souhlasu, přičemž zaměstnavatel je oprávněn přiměřeně kontrolovat dodržování takového zákazu.

V druhém odstavci tohoto ustanovení je pak zaměstnavateli uložen výslovný zákaz bez závažného důvodu, spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti, narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích. To znamená, že nebude zaměstnance podrobovat otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.

 

Aby sledování zaměstnanců mohlo být považováno za legitimní, je třeba vůči zaměstnanci splnit oznamovací povinnost. Pokud zaměstnavatel zavádí kontrolní mechanismus, je povinen projednat se zástupci zaměstnanců rozsah kontroly, způsob jejího provedení, jakož i dobu jejího trvání a informovat zaměstnance o rozsahu kontroly, způsobu jejího uskutečnění, jakož i o době jejího trvání. “

Nejpraktičtější spůsob oznamovací povinnosti pro zaměstnavatele, je zapracovat takovou informaci přímo do pracovní smlouvy. 

  

Povinnosti zaměstnávatele při zavedení kamerových systémů

Zaměstnavatel musí k tomu, aby mohl monitorovat zaměstnance, dodržovat zákonem stanovená nařízení:

  1. Zavedení kamerových systémů a monitorování zaměstnanců musí být projednány se zástupci zaměstnanců
  2. Před zahájením monitorování musí být zaměstnanci informováni o provozování kamerového systému
  3. Musí uvést důvod monitorování zaměstnanců
  4. Musí respektovat soukromí zaměstnanců. Kamerový systém může být zaveden v místě provozu nebo provádění práce. Kamerový systém by neměl být nainstalován a provozován na místě, kde by mohlo být narušeno soukromí zaměstnanců. (Například toalety, šatny…)

Likvidace záznamů

 

V GDPR není stanovena doba uchovávání. Zaměstnavatel si může stanovit dobu uchovávání. Nejlepší je po dosažení účelu zpracování osobních údajů záznamy vymazat. Účelem zpracování osobních údajů může být například identifikace příčiny pracovního úrazu.

Práva zaměstnanců

Hlavní změny, které přináší nové nařízení GDPR, jsou nová práva dotyčných osob (které jsou v tomto případě zaměstnanci) a posílení původních práv. Kromě práva být informován má osoba právo na přístup k jeho osobním údajům. To znamená, že pokud osoba požádá o poskytnutí záznamu, ve kterém byla zachycena, zaměstnavatel musí dotyčnému tento záznam poskytnout. Poskytovatel záznamu také musí dbát na práva ostatních. To znamená, že musí poskytnout jen tu část záznamu, na níž je jen dotyčná osoba. V případě výskytu více osob na záznamu by měly být použity prostředky, díky kterým se nebudou dát identifikovat tyto osoby kromě žadatele (například zakrytí, zamlžení nebo rozmazání obličeje).

Bezpečnostní opatření při monitorovaní

Provozovatel musí přijmout bezpečnostní opatření minimálně v následujícím rozsahu:

  • Musí si splnit povinnost informování vůči zaměstnancům resp. dotyčným osobám
  • Poučit osoby oprávněné sledovat nebo manipulovat se záznamy z bezpečnostních kamer
  • Zamezit přístupu ke kamerovým záznamům nepovolaným osobám
  • Záznamy po uplynutí doby určené ve vnitropodnikové směrnici nebo po dosažení účelu, pro který byly uchovávány, vymazat, resp. záznamy zlikvidovat

Monitorování za účelem ochrany majetku

Pokud jsou monitorovány jiné osoby než zaměstnanci (například zákazníci, návštěvy …), většinou účelem monitorování je ochrana majetku proti odcizení nebo zničení cizím zaviněním. V tomto případě jde o oprávněný zájem provozovatele jako právní základ.

 

Bezpečnostní opatření při monitorování prostorů pro účely ochrany majetku

Provozovatel musí přijmout bezpečnostní opatření minimálně v následujícím rozsahu:

  • Musí si splnit povinnost informování vůči dotčeným osobám (tyto údaje mohou být zveřejněny například na webové stránce společnosti)
  • Prostor, který je monitorován kamerovým systémem, by měl být označen při vstupu viditelným označením
  • Poučit osoby oprávněné sledovat nebo manipulovat se záznamy z bezpečnostních kamer
  • Zamezit přístupu ke kamerovým záznamům nepovoleným osobám
  • Záznamy po uplynutí doby určené ve vnitropodnikové směrnici nebo po dosažení účelu, pro který byly uchovávány vymazat, resp. záznamy zlikvidovat

Pokud jsou kamerovým systémem monitorovány i prostory přístupné veřejnosti ve velkém rozsahu, provozovatel musí vypracovat i posouzení dopadů.